Seniorky

Ty naše chaloupky české,
Ty naše babičky vyprávějte...

Vyprávění začínám ohlédnutím za skoro 6 – ti letém scházení – a to pravidelně každý poslední čtvrtek v měsíci.

Každý rok byl něčím novým a to, že vždy bylo co bilancovat k dobré pohodě a užitku pro nás v obci. První rok tj. rok 2007 nás přišlo na posezení asi 12 žen.

Scházení, ze kterého vyšlo poznání, jak je dobře se vídat a popovídat si o čemkoliv. Léta společné pracovní aktivity byla zřejmě ten základ být pospolu. A teď kdy již jsme v důchodu se ten náš duch přenesl do tohoto času. Dá se říci, že skutečně naplnil tu vzájemnost natolik, že i ta děvčata, která teprve přicházela do důchodu se  přidala. Nyní se nás posezení účastní 30 až 31 seniorek. I ty co pracovaly mimo zemědělské družstvo nebo kdekoliv jinde jsou dnes s námi a tak není žádného rozdílu, jen přátelská pohoda.

Naše první setkání bylo a doposud se koná ve společenské místnosti nad hasičskou zbrojnicí. Tenkrát jsme si řekly, že si každá přinese hrnek na kafíčko nebo čaj a k tomu nějaká ta sušenka se koupí. Nebylo to ono a tak jsme si řekly, že budeme dávat každý měsíc 20,- Kč a nakoupíme hrnečky a i malý zákusek.

Za ta léta máme dnes své vybavení – hrnky, tácky, skleničky, konvici na vodu, sedáky na židle. Tento základ byl zakoupen z příspěvku 20,- Kč měsíčně.

Též také k radosti a přání dobra a zdraví těch, které mají v probíhajícím měsíci narozeniny dáváme tři krásné karafiáty. Lze říci, že tácky se nám plní chlebíčky, zákusky a i to víno na přípitek děvčata přináší.

Tento akt přání a pohoštění je jako „třešinka na dortu“, protože budu psát o dalších a dalších aktivitách. To jsou výlety na velmi zajímavá místa . První rok to byl první výlet ke Kubatovu památníku. Poznání historie, statečnosti jihočeského rolníka a jeho rodiště ve Zbudově bylo zakončeno posezením v tradiční české hospůdce, kde jsme si každá dala něco k občerstvení. Doprava byla organizována tak, že děvčata – řidičky vezly ostatní a tak se nás výletu účastnilo celkem 18 žen. Na cestu jsme přispěly ze společné kasy. Další výlet byl uspořádán do Netolického muzea, kde nás okouzlila historie tohoto kraje. Výlet byl opět zakončen posezením v kavárně na náměstí. Byl to příjemný a velice zajímavý výlet.

Hledím v mém vyprávění do budoucna a přikládám symboliku ( už od keltů našich předků) STROM. Tak jak je to v přírodě, též i u člověka. Kořeny, kmen, koruna.

V kořenech – pevnost.
V kmeni – sepětí do budoucna.
V koruně – to je to krásné co nás posiluje.
Strom dává – krásu, sílu a užitek.

A také se můžeme směle ohlédnout, jak nám ta léta našeho žití šly.

Na další vyprávění přijměme toto přirovnání s pocitem radosti a mějme na paměti, že každý máme v přírodě svůj strom. To je síla, která je nám dána. Tiše, ale jistě. Vždyť i babička Boženy Němcové měla svojí jablůňku.

Další vyprávění bude na nás všech, milé seniorky.

Ač tyto řádky nebyly v původní verzi babičkovského vyprávění – naší společné kroniky, myslím, že bez nich by tomu něco chybělo.

Zvláštní poděkování a uznání patří té, která zavedla naše pravidelné seniorské setkávání, naplánovala pro nás ženy spoustu krásných výletů a sepsala pro nás tuto kroniku.

Děkujeme Jaroslavě Boubalové.